Stisknete tlačítko „Odeslat“ a o vteřinu později si všimnete, že jste přiložili nesprávnou přílohu nebo uvedli nesprávné jméno v poli „Komu“. Téměř reflexivně kliknete na „Zrušit odeslání“ a doufáte, že to zabere. Právě tento okamžik představuje jednu z nejčastějších podob vnitřního rizika a málokdy má něco společného s hackery.
Je tedy možné odvolat e-mail poté, co jste jej odeslali nesprávné osobě? Ve většině případů ne. Funkce odvolání společnosti Microsoft funguje pouze v případě, že odesílatel a příjemce patří do stejné organizace Microsoft 365 nebo Exchange, a i tehdy pouze u zpráv, které ještě nebyly otevřeny. Jakmile se e-mail dostane do externí schránky, nemáte nad ním již žádnou kontrolu.
Proto není nejdůležitější otázkou, jak e-mail vzít zpět, ale jak dobře vaše organizace rozumí tomu, jak lidé každý den zacházejí s citlivými údaji.
Odvolání e-mailu zní jako tlačítko „Zpět“, ale výše uvedené dvě podmínky – společná organizace a neotevřená zpráva – ponechávají velmi malý prostor pro to, aby tato funkce fungovala. Osobní účty, jako jsou adresy Outlook.com nebo Hotmail, nemohou funkci odvolání vůbec použít.
Tyto omezení vylučují právě ty případy, na kterých záleží nejvíce. Klienti, partneři a dodavatelé se nacházejí mimo vaši organizaci a jejich schránky nepřijímají pokyny od vašeho poštovního serveru.
Upřímná odpověď na otázku „můžete odvolat e-mail?“ tedy zní: pouze uvnitř vaší vlastní organizace a pouze v případě, že jej ještě nikdo neotevřel. Ve všech ostatních případech je první odeslání konečné.
V září 2026 agentura Reuters informovala, že jeden z vedoucích bankéřů společnosti Morgan Stanley v Asii odeslal týdenní aktualizaci pro klienta s nesprávnou přílohou. Touto přílohou byl seznam připravovaných transakcí týmu, obsahující asi 60 aktuálních transakcí v oblasti IPO, fúzí a akvizic a blokových obchodů, plus desítky dalších označených jako v jednání nebo pozastavených.
Bankéř se pokusil e-mail stáhnout zpět, omluvil se a požádal příjemce, aby přílohu smazali. Byly to rozumné kroky, ale v tu chvíli už se soubor dostal do schránek klientů.
Pokus o stažení e-mailu již nemohl zvrátit to, co se stalo. Jakmile příloha opustila budovu, její získání zpět záviselo na dobré vůli jednotlivých příjemců, takže náprava musela přijít od lidí, nikoli stisknutím tlačítka.
Nebyli do toho zapojeni žádní útočníci a nedošlo k odcizení žádného hesla. Důvěryhodná osoba s oprávněným přístupem prováděla rutinní úkol a udělala jednu malou chybu. To je podstata rizika ze strany zaměstnanců a může se to stát v jakékoli organizaci, jakékoli velikosti, v kterýkoli běžný pracovní den.
Agentura pro kyberbezpečnost a bezpečnost infrastruktury (CISA) definuje vnitřní hrozbu široce a zahrnuje do ní kohokoli, kdo „vědomě či nevědomě“ využívá svůj oprávněný přístup způsobem, který způsobuje škodu. Pokud jde o neúmyslné případy, CISA popisuje dva typy: nedbalost a nehody.
Odborný termín pro uvedený příklad s e-mailem je neúmyslná vnitřní hrozba a jedná se také o nejběžnější druh. Vyskytuje se v nástrojích, které lidé používají celý den, jako jsou e-mail, sdílené disky, chat a cloudové aplikace.
Podle studie Ponemon Institute s názvem „2026 Cost of Insider Risks: Global“ jsou nedbalí interní zaměstnanci hlavní příčinou většiny incidentů. V roce 2025 zaznamenaly organizace v průměru 13,8 incidentů způsobených nedbalostí, přičemž každý z nich stál přibližně 747 000 dolarů.
Jejich počet navíc neustále stoupá. Ve výzkumu Ponemon Institute z roku 2024 mělo 57 % firem více než 20 incidentů způsobených vnitřními zaměstnanci ročně a ve studii z roku 2026 se tento podíl zvýšil na 68 %.
To však neznamená, že by lidé byli nedbalí. Zaneprázdnění uživatelé s dobrými úmysly dělají předvídatelné chyby, které se v průběhu času kumulují.
Související: Riziko ze strany zaměstnanců se stává každodenním pracovním rizikem
Školení v oblasti bezpečnostního povědomí je důležité, protože učí uživatele, jak citlivá data vypadají a proč je třeba s nimi zacházet opatrně. Co však nedokáže, je odstranit podmínky, které k chybám vůbec vedou.
Zamyslete se nad tím, jak k chybám obvykle dochází. Funkce automatického doplňování navrhne nesprávný kontakt, dva soubory mají podobný název nebo se mezi dvěma po sobě jdoucími schůzkami odešle opakovaná aktualizace. V žádném z těchto případů nejde o mezery ve znalostech, protože uživatel pravidlo zná a jednoduše jedná ve spěchu.
To je limit přístupu založeného výhradně na školení. Předpokládá, že lidé dělají chyby, protože to nevědí lépe, zatímco ve většině případů k nim dochází proto, že vykonávají svou práci pod tlakem v reálném čase.
Lepší je navrhnout systém tak, aby odpovídal tomu, jak lidé skutečně pracují, s jasnými pravidly, která data si zaslouží druhý pohled, a s vedoucími, kteří upřímné chyby považují za signály, nikoli za selhání. Vyžaduje to také něco, co samotné školení nemůže poskytnout: jasný přehled o tom, jak lidé denně přistupují k citlivým datům, jak s nimi nakládají a jak je sdílejí.
Společnosti mohou snížit riziko zevnitř způsobené každodenními chybami dvěma způsoby: vytvoří formální program řízení rizik zevnitř a zjistí, jak se uživatelé skutečně chovají. Důraz se přesouvá od bránění vniknutí útočníků k poznání toho, jak vypadá normální chování uvnitř organizace. Tyto dvě myšlenky se často prolínají, ale jedná se o dvě odlišné věci.
Řízení vnitřních rizik (IRM) je program platný pro celou organizaci. Definuje, která data jsou citlivá, kdo k nim má mít přístup a jak má společnost reagovat, když se něco pokazí. Odpovědnost za něj obvykle sdílejí oddělení bezpečnosti, IT, lidských zdrojů, právní oddělení a oddělení pro dodržování předpisů, přičemž cílem je řídit rizika plynoucí od osob s oprávněným přístupem, ať už jednají úmyslně nebo náhodně.
Analýza chování uživatelů (UBA) je způsob, jak nahlížet na situaci. Stanoví, jak vypadá normální aktivita uživatelů a rolí, a poté upozorňuje na významné změny, například když uživatel náhle otevře soubory, kterých se nikdy nedotkl, nebo sdílí data způsobem, který jeho tým nikdy nepoužívá.
Stručně řečeno, IRM rozhoduje o tom, co je důležité a jak reagovat, zatímco UBA vám pomáhá všimnout si, kdy se každodenní chování začíná odchylovat od normy.
Použijte obě perspektivy na příklad s pipeline. IRM se ptá, zda by se pipeline obchodů měla vůbec objevit v rutinní aktualizaci pro klienta a kdo nese odpovědnost za reakci, pokud se tam objeví. UBA se ptá, zda je pro daného uživatele normální připojit tento typ souboru k tomuto typu e-mailu. Jedno stanovuje pravidla a druhé ukazuje, kde se každodenní realita od nich liší.
I při dodržování správných návyků se časem stane, že dojde k odeslání e-mailu na nesprávnou adresu. V takovém případě klidná a předem nacvičená reakce omezí dopad, protože čím rychleji tým zareaguje, tím méně lidí uvidí data, která nikdy neměli vidět.
Pomocí tohoto seznamu zjistěte, jak dobře vaše organizace chápe každodenní rizika spojená s vnitřními hrozbami.
Ne. V aplikaci Microsoft Outlook funguje odvolání e-mailu pouze v případě, že odesílatel i příjemci patří do stejné organizace Microsoft 365 nebo Exchange, a to pouze u neotevřených zpráv. E-mail odeslaný klientovi, partnerovi nebo na osobní adresu nelze odvolat, takže praktickým dalším krokem je kontaktovat příjemce přímo a požádat ho, aby jej smazal.
Školení učí uživatele pravidla, ale většina nesprávně zaslaných e-mailů pochází od lidí, kteří je již znají. Chyby způsobují funkce automatického doplňování, podobné názvy souborů a časový tlak, nikoli nedostatek znalostí. Proto školení funguje nejlépe v kombinaci s jasnými pravidly pro nakládání s daty, hlášením bez obviňování a přehledem o tom, jak se citlivá data ve skutečnosti pohybují.
Ne. Řízení vnitřních rizik je program na úrovni celé organizace, který definuje citlivá data, přístup k nim a reakce napříč oblastmi bezpečnosti, IT, lidských zdrojů, právního oddělení a dodržování předpisů. Analýza chování uživatelů je způsob, jak porozumět tomu, jak vypadá normální aktivita, a odhalit významné změny. Jedno stanovuje pravidla a druhé ukazuje, kde se každodenní chování od těchto pravidel odchyluje.
Tlačítko pro odvolání zprávy bude vždy lákavé, ale v okamžiku, kdy se po něm někdo natáhne, jsou data obvykle již pryč. Riziko ze strany zaměstnanců málokdy začíná u hackera. Začíná u zaneprázdněného člověka, známého nástroje a rutinního úkolu.
Organizace, které to zvládají dobře, neočekávají dokonalost. Vědí, kde se nacházejí jejich citlivá data, kdo s nimi pracuje a jak vypadá normální chování, a když dojde k chybě, reagují rychle a poučí se z ní. Právě k tomuto posunu v myšlení v Safetice vybízíme: brát riziko zevnitř jako součást každodenní práce, nikoli jako ojedinělou událost.
Dobrým výchozím bodem je výše uvedený kontrolní seznam. Vyberte si jednu položku a předložte ji na příštím jednání o bezpečnosti nebo dodržování předpisů. Chcete-li vidět, jak to funguje v praxi, prozkoumejte náš přístup k řízení vnitřních rizik zde.